LMK Vlašim

Rétroplane 2011

Retro plachtění ve Vauville 8. - 11. 7. 2011

Petr Mikolášek

Letošní ročník akce Retroplane se konal v severozápadní Francii ve vesničce Vauville, která leží na poloostrově Cotentin nedaleko města Cherbourg, v Normandii.


Svah, na kterém se létalo, se zvedal přímo z moře a měl převýšení cca 200 m.		Ráno a večer se létalo přímo na pláži. Dalo se zde svahovat na písečné duně vysoké 4m.

Rétroplane je setkání stavitelů maket historických větroňů a kluzáků. Akce se konná každý rok na jiném místě v Evropě. Létá se zásadně na svahu. Zůčastněné modely musí splňovat poměrně přísná pravidla na což dohlíží pořadatel akce Francouz Vincent Besancon. Modely nesmí být postaveny ze stavebnice a nesmí se používat žádné moderní materiály. Prvidla se postupně zpřísňují, takže je každý rok patrný posun k dokonalejším a propracovanějším modelům. Je nutno se přihlásit velmi rychle protože počet ůčastníkú je omezen na 60 a zájem je značný.


Výstavou trupů na pláži se každoročně zahajuje oficiální program. Letos se zde nakonec sešlo více jak 100 modelů.		Castel C25s Jean-Claude Crétala je znám z Francouzké komedie Velký flám s Luis de Funesem.

I přes velkou vzdálenost se do Normandie vypravilo šest modelářů z Česka. Jindra Stejskal z Rokycan, Petr Stejskal a Franta Pop z Prahy, Erik Herudek a Standa Šimeček z Bolatic a Já z Vlašimi. Jako divák se sem vypravil i Roman Šulc z Prahy. Vzhledem k velké vzdálenosti jsme se s Petrem Stejskalem vypravili na cestu jedním autem. Vyrazili jsme pár dní před začátkem akce, v úterý 5.7. v šest hodin ráno, abychom měli čas si prohlédnout okolí. Po 1550ti kolometrech jsme byli v jedenáct večer na místě. Už za tmy jsme v kempu, který je přímo na pobřeží Atlantiku, postavili stany a s hřměním oceánu 30 metrů od stanu usnuli.


Mnoho účastníků se nechalo inspirovat Erikem Herudkem a Standou Šimečken a přijelo v retro kostýmech.		Průkopník letectví na okřídleném velocipédu se bohužel nevznesl.

Ráno jsem se probudil a hluk moře byl mnohem tišší. Vylezli jsme ze stanů a nestačili se divit. Moře vlivem odlivu ustoupilo o několik set metrů a před námi se rozprostřela dokomale rovná pláž s písečným povrchem. Hned jsme se vypravili na obhlídku svahu, který byl asi 4 km severně od kempu, a zvedá se přímo z moře. Jeho převýšení je téměř 200 m. Foukal silný západní vítr o ryclosti asi 45 km/h. Už zde poletovalo pár modelářů s různými modely. Petr si s sebou přivezl malého elektrifikováného Foxe a hned jej provětral. Za tak silného větru jsem se dlouho rozmýšlel zda tam hodit Salamandru. Nakonec jsem se odhodlal a model hodil. Následovalo úžasné létání jaké jsem ještě nezažil. Bylo možno létat pod sebou téměř na hřebenech vln Atlantiku, nebo se nechat vynést vysoko nad sebe a daleko nad moře a užívat si nekonečnou modrou plochu nebe a oceánu. Vzduch byl dokonale rovný bez jakékoliv turbulence, takže se nachalo kopírovat svah pod sebou nebo létat průlety těsně okolo hlavy.


Zögling RRG-1 Henning JUNGA z Německa.		Celkově narostl počet modelů, jejichž předlohy létaly v úplných počátcích plachtění, jako tato Dewoitine P4 Jindry Stejskala.

Ve čtvrtek hned od rána poprchávalo a tak jsme se vydali do přístavu Cherbourg, kde je muzeum podmořského výzkumu. Bylo zde možno vidět mnoho civilních vědeckých ponorek. Hlavní atrakcí byla prohlídka vyřazené vojenské jaderné ponorky. Když jsme se vrátili do kempu, byli zde již Erik Herudek a Standa Šimeček, kteří přijeli i s manželkami.


Místa na přistání bylo opravdu dost. Přistává PWS 101 Tomka GARBARCZYKA.		Čeští borci, zleva: Petr Stejskal, Jindra Stejskal, Standa Šimeček, Erik Herudek, Petr Mikolášek.

V pátek se počasí umoudřilo a přestalo pršet a tak jsme opět vyrazili na svah. Foukalo přes 50 km/h. Svah již byl dost plný dalších účastníků, kteří poletovali s různorodou směsicí modelů. Od celokompozitových větroňů až po ulepené elektry. Většina modelářů však již vytáhla své překrásné retro stroje. Petr Stejskal zalétal Šedého Vlka, kterého dokončil těsně před odjezdem. Mezitím dorazil do kempu zbytek účastníků a tak odpoledne v 17 hodin mohl začít oficiální program výstavou trupů na pláži. Bylo zde vystaveno více jak 100 modelů. Téměř polovina účastníků se nechala inspirovat nápadem Erika a Standy, kteří rok před tím přijeli na Wasserkupe v dobových kostýmech. Pláž se začala plnit trupy modelů a jejich majitelé byli oblečeni v kostýmech, které korespondovaly s jejich modely. Erik a Standa opět všechny překvapili a pobavili, když se na pláži objevili v apartních pruhovaných jednodílných retroplavkách. Objevil se zde i průkopník letectví s okřídleným velocipédem. Přes úpornou snahu se nevznesl, ale to nemohlo oslabit jeho průkopnického ducha a tak svůj výtvor půjčoval kde komu...


Skupina modelářů z Německa.		Slingsby T21 Franka Albrechta z Německa.

V 19 hodin se konal ve velkém stanu slavnostní „aperitif”. Vincent, také v dobovém kostýmu, přivítal účastníky a poděkoval Jean-Claudu Crétalovi, který se podílel na přípravě akce přímo ve Vauville. Pak již začala volná zábava. Každý z účastníků přinesl něco z tradičních pochoutek jeho země. Tak jsme ochutnávali výborná vína, sýry, bramboráčky, uzeniny, šunky, vafle, kalvádos a samozřejmě české pivo, olomoucké syrečky a karlovarské sušenky. Povídalo se o všem možném, každý komunikoval jak se dalo. Vše se odehrávalo ve velmi přátelské atmosféře. Za chvíli jste mohli spatřit hlouček diskutérů, kteří se bavili třemi různými jazyky a navzájem si překládali. Když došla slovní zásoba nastal čas pro drobné pantomimické etudy.


Létat se dalo i těsně nad hladinou a byl to opravdu nevšední zážitek.		Šedý vlk Petra Stejskala byl jen zaklouzán těsně před odjezdem a ve Francii si odbyl premiéru na Svahu.

V sobotu ráno foukal ideální západní vítr o rychlosti okolo 35 km/h. Letová část programu byla pojata jako volné létání, byla zahájena určením základních bezpečnostních pravidel a začlo se létat. V případě, že by někdo byl neukázněný, byla by mu na nohu připnuta koule na řetězu a nešťastník by musel snášet tuto potupu celý den. Neukázněných pilotů moc nebylo a tak Vincent tímto způsobem v žertu trestal i nepovedená přistání.


Rhönsperber Beat Bachmanna.		Při startu této Grünau Baby Laurenta CARALPA muselo asistovat více lidí.

Byly zde modely, jejichž předlohy létaly ve 20 tých až 50.tých letech minulého století. Velkou část modelů tvořily starší stroje, které jsme již viděli vloni na Wasserkuppe. Přesto bylo dost novinek. Nejzajímavější byl dvouplošný kluzák Willy Farner 7 Frédérica Maixe. Model neměl křidélka a byl řízen nakrucováním obou křídel. Kluzák létal opravdu pěkně realisticky a nakonec získal cenu Zlaté žebro, což je ocenění pro nejzajímavější model. Vincent zde zalétával i miniaturní Triplan Clément. Předlohou byl trojplošný kluzák, který havaroval hned při prvním startu a letěl pouhých 45 vteřin. Nevěřil jsem že trojplošník v tom větru poletí, přesto se při třetím pokusu model ve vzduchu několik minut udržel. Celkově narostl počet kluzáků jejichž předlohy pochází z velmi raných počátků plachtění. Jindra Stejskal přivezl Dewoitinu P4 a Ruský Kaganovič GT-1. Kaganovič s neobvykle umístěnými dvěma kokpity stupňovitě za sebou budil zaslouženou pozornost a i pěkně létal. Franta Pop, který byl na Rétroplane poprvé, létal s velmi hezky postaveným Mimi B-3 Šídlo. Já jsem létal s již osvědčenou Salamandrou a po dlouhém zvažování jsem poprvé na svahu povodil i polského Orlika 3 zvaného Olympijsky. Přestože váží 10kg, nebylo vůbec problémem jej na svyhu hodit. Tak jsem si mohl plně užívat nízké průlety na plných brzdách nebo naopak na plné rychlosti. Byl to pro mne skutečný zážitek.


Krásná Minimoa Rogera Champaviera nakonec skončila úplně zničena na pobřežních skaliscích.		Havárie se nevyhnula ani tomuto Musgeru Vincenta BESANÇONA.

Létalo zde dost modelů z 30.tých let, které měly tuhý potah z lakované překližky a potah křídel z nebarveného lakovaného plátna. Zřejmě nejlépe zpracovaný model postavený touto technologií byl Fafnir 2 Sao Paulo Rogera Champaviera . Němec Walter LISTRINGHAUS předváděl velmi klidnou vyrovnanou pilotáž svého Condora IV. Nenechal se ničím vyvést z míry a s kamennou tváří létal jako podle šablony. Večer v kempu jsme si při sklenici českého piva dlouho povídali a zjistil jsem, že je nejen dobrý pilot, ale i velmi příjemný člověk.


Tento Habicht byl postaven za 3 měsíce, přesto měl dokonalou povrchovou úpravu.		Šídlo Franty Popa.

Přestože podnínky pro létání byly dokonalé došlo i k několika haváriím. Vincent poškodil překrásného Musgera MG 9a, když se srazil ve vzduchu s Möschem Švícara Stefana Hunzikera. Oba modely to odnesly zcela zničenou polovinou křídla a poškozenými trupy. Jeden model zalétl za boční hranu svahu. Pilot se snažil model vyvést pilotáží po paměti. Za chvíli jsme slyšeli jen zlověstné praštění a model byl zcela zničen. Zcela zničena byla i Minimoa Rogera Champaviera. Pilot zřejmě neodhadl výšku a roztříštil model o skaliska, která se objevila při odlivu na dně moře. Je zajímavé, že bylo jen velmi málo poškození při přistání na svahu. Porost byl velmi měkký a tvořil jakousi natraci, která dokonale tlumila tvrdá přistání.


Willy Farner WF-7 Frédérica Maixe získal ocenění zlaté žebro pro nejzajímavější model.		Retro piknik s manželkami.

Večer se opět konal společenský večírek, kde byly rozdány drobné upomínkové předměty od sponzorů a vylosována bohatá tombola. Dlouho se pak povídalo. Mimo jiné se řešilo, kde uspořádat příští ročníky Rétroplane. Několikrát padlo i slovo Raná. Tak uvidíme třeba se někdy v budoucnu setkáme i v Čechách. V neděli foukal poměrně slabý vítr a tak bylo létání o poznání opatrnější. V těchto podmínkách si liboval Petr Stejskal s Šedým vlkem. Vodil model těsně pod sebou a kopíroval svah. Mnoho účastníků si myslelo že krachuje a že nemůže nabrat výšku. Snažili se mu všemožně pomoci, až se konečně dohodli že je vše OK a Petr si mohl v klidu létat dále. Erik se Standou přivezli gumové lano a tak se začalo startovat jako za starých časů. Lano bylo natažené do širokého V, volné konce uchopili běžci a rozeběhli se z kopce. Pomocník uvolnil model a ten byl bezpečně vystřelen do vzduchu. Někteří modeláři přivezli katapult po vzoru bratří Wrightů. Sestavily asi 3 metry vysokou věž, na níž bylo přes několik kladek zavěšeno záváží. Závaží bylo vytaženo do vrcholu věže a druhý konec lana připojen k modelu. Po uvolnění závaží měl být model vystřelen. Moc to nefungovalo, ale to nikomu nevadilo a přispělo to k dobré náladě.


Můj Orlik se nese na start.		Tento maďarký Nemere byl loni na Wasserkuppe oceněm jako nejlepší model. Je zpracován velmi maketově.

Večer byl pro mne vrcholem akce, když Standa s Erikem sestavili své retro vlečné Letov Š-8 a Avia BH-7. Se zapadajícím sluncem jsme provedli pár aerovleků přímo na písčité pláži u kempu. Lahůdkou byla přistání na dokonale rovném písku. Tím jsem zakončil své poletování na Rétroplane 2011. A věřte že krásnější tečku jsem si nemohl přát. Setkání Rétroplane 2011 v malé Normandské vesničce Vauvill se opravdu vydařilo. To vše díky vhodně vybranému terénu, perfektní organizaci, a především skvělé partě modelářú ze všech možných koutů Evropy, kteří vytvořili neopakovatelnou a přátelskou atmosféru v duchu počátů plachtění. Tak za rok.